Svatební tradice a zvyky

Vstup do manželství byl odjakživa spojen s nejrůznějšími, často docela bláznivými zvyky.  Zdá se téměř neuvěřitelné, že se některé z těch nejstarších dodržují i dnes…

Pět věcí pro nevěstu

Každá nevěsta by měla v den obřadu mít: něco starého a něco nového, něco půjčeného, něco modrého a stříbrnou minci do střevíčku levého. Stará věc jí připomíná, že nechává svůj dosavadní život za sebou, nebo se také říká, že stará věc- třeba rodinná památka, má pokračovat v tradici,  nová symbolizuje nový začátek, přináší optimismus a radost vnášenou do nového života. Štěstí jí přinese něco půjčeného od blízké osoby, která jí bude doprovázet na svatbu. Půjčená věc může být například šperk, nebo obyčejný kapesníček. Modrá představuje nevěstinu čistotu a mince blahobyt. Modrý bývá většinou podvazek a jeho modrá barva je znakem věrnosti. Často se také říká, že by nevěsta měla mít ještě něco darovaného.

Podvazek

Podvazek je jednou z věcí, které by neměly nevěstě chybět. Často se společně s ním splní další část pověry- podvazek většinou bývá modrý, nebo má alespoň modrou mašličku. Modrá symbolizuje věrnost a dříve bývala znakem nevěstiny čistoty. Podvazek může být darovaný, nebo půjčený od sestry nebo kamarádky, čímž se splní další část tradice. S podvazkem se pak dá dělat mnoho věcí, proto nevadí, když se vám sejde více podvazků najednou, využít můžete každý jinak. Nevěsta si může podvazek nechat na památku, obzvlášť je-li darovaný,  nebo jej může později darovat své kamarádce, která se bude vdávat. Také jej můžete vydražit a to i za celkem slušný finanční obnos. Velmi oblíbeným moderním zvykem bývá házení podvazku mezi svobodné muže- což je obdobou házení svatební kytice mezi svobodné dívky. Ten, kdo podvazek chytí, by se měl ženit jako další v řadě. Nejzábavnější ale bývá samotné svléknutí podvazku z nevěstiny nožky. Ženich by jej měl svléknout bez pomoci rukou! Určitě to vyzkoušejte, zažijete mnoho zábavy a svatební album obohatíte zajímavými fotografiemi.    

Loučení se svobodou

Kdysi probíhalo v domě ženicha i nevěsty. Dnes spíše oba partneři vyráží odděleně do oblíbené restaurace se svými nejbližšími kamarády, a tam se loučí až do „úplného vyčerpání“.   Dříve se tento zvyk nazýval „rámusivý večer“ a byl to večer před svatbou, kdy se ženich loučil se svobodou. Rámusil každý a tento zvyk sloužil k vyhánění zlých duchů.

Ranní dar

V dřívějších dobách bylo zvykem, že ženich své nevěstě ráno po svatbě předal „ranní dar“. Malý dárek tenkrát sloužil jako finanční zajištění nevěsty. Šperky trvalé hodnoty jsou i dnes milou pozorností mužů s povědomím o tradici. Mnoho párů však v poslední době  upřednostňuje obdarování již večer před svatbou, kdy je netlačí žádný termín  a mají pro sebe dost času. 

Svatební noc

Právě ke svatební noci se vždy vázalo množství rituálů a zvyků. Z vytouženého klidu ve dvou ale mnohdy nic nebylo. Na svatební noci se v dřívějších dobách podílela celá vesnice, a tak se i noc, kdy nevěsta poprvé vstoupila do ložnice svého muže, odehrávala před svědky. Podle starého zvyku jim ještě jednou v ložnici požehnali a lože bylo postříkáno svěcenou vodou, což mělo zahnat zlé duchy. Romantiku byste v těchto dobách hledali jen velice těžko.

Měsíc

Stará pověra říká, že svatba v období, kdy měsíc přibývá, přinese pár nejen štěstí, ale i požehnané množství potomků.

Zaplacení výkupného

Svobodní kamarádi zatarasí snoubencům cestu do kostela nejrůznějšími překážkami. Odstraní je, až když ženich za nevěstu zaplatí výkupné.

Rozhazování květů

Bohyni plodnosti mohou přilákat i družičky v čele svatebního průvodu, které cestou z kostela nebo úřadu rozhazují drobné okvětní lístky. Úspěch je v tomto případě prý zaručen!

Zasypávání rýží

Aby měli novomanželé hodně dětí, jsou zasypáváni rýží, v některých oblastech dokonce i konfetami, oříšky nebo rozinkami. Stejný účinek údajně má, když během hostiny někdo nevěstě posadí na klín malé dítě. 

Koule na noze

Kamarádi připevní ženichovi po obřadu ke kotníku vězeňskou kouli. Je na mladé paní , zda pilkou řetěz přeřízne, nebo nechá novomanžela, aby přátele uplatil, získal od nich klíček a osvobodil se sám.  

Voda a chléb

V době pře Kristem byla nevěsta symbolicky přijata do nové společnosti- rodiny až poté, co společně se ženichem pojedla chléb a sůl. Dnes už tento zvyk nabral trochu jiný rozměr. Než svatební pár po obřadu vstoupí do domu nebo restaurace, je mu nabídnut chléb se solí a sklenice vody. O obojí se musejí novomanželé rozdělit, Poté zahodí prázdnou sklenici za sebe, aby se rozbila. Je to přesně tak, jak tomu má být i v manželství a nastávajícím životě. Podělili se a střepy jim přinesou štěstí.

Rozbíjení talířů

Tento zvyk má kořeny hned ve dvou pověrách: střepy prý přinášejí štěstí a společným zametením prokážou novomanželé vůli spolupracovat. Když společně „vyzrají“ na střepy, zvládnou pak už všechno.

Zkouška ženicha

Na prahu nevěstina domu je pro ženicha přichystaný špalek se sekerou a láhev vína. Pokud se chopí sekery, je to dobré znamení: bude z něho dobrý manžel. Rozhodne-li se však pro láhev vína, nevěstí to nic dobrého: bude z něj opilec!

Přenášení přes práh

Aby mladý muž přelstil zlé duchy, kteří podle pověstí číhají pod prahem vstupních dveří a hlídají dům, či byt, musí vzít svou nevěstu do náruče a nedovolit, aby se nohou dotkla prahu. Tento zvyk má však i jiný význam. Začíná nový úsek života a svatební noc.

Vzájemné krmení

Spolupráci novomanželů symbolizuje i zvyk, při kterém jeden druhého krmí polévkou ze společného talíře. Ale má ještě jiný význam: z rodinného krajíce budou v manželství oba brát a dávat stejným dílem.

Tanec novomanželů

Je zvykem, ž klasický valčík novomanželů otevírá parket. Poté je daný pořádek, kdo jako další může vstoupit na taneční parket- rodiče, prarodiče, svědci, sourozenci, tetičky a strýčkové, sestřenice a bratranci a nakonec přátelé a kolegové. V některých krajích si musela nejdříve postupně zatančit se všemi přítomnými muži- i s tím nejmenším chlapcem či nejstarším dědečkem. Když muž absolvoval tanec s nevěstou, potom mohl na parket pozvat svou partnerku. To šlo tak dlouho, až byli na parketu všichni hosté.

Krájení dortu

Nevěsta ho rozkrajuje, ale při tom ruku na noži drží i ženich. Symbolicky tak pomáhá své novomanželce a dokazuje jí, že pro ni bude vždy oporou. První kousek podá ženich nevěstě, druhý ona jemu, další nevěsta matce ženicha, potom svojí matce, otci ženicha a svému otci. Nakonec svědkům a všem svatebčanům. Ochutnat dort musí každý, říká se, že odmítnutí přináší smůlu.

Únos nevěsty

Symbolizuje dívčin odchod od jejích rodičů. Přátelé novomanželů se ji snaží tajně unést. Pokud ženich svou vyvolenou do určité doby nedokáže najít, musí zaplatit výkupné, které většinou bývá nepříjemně vysoké, někdy je však v „podobě tekuté“.

Tanec se závojem

Kolem půlnoci si nevěsta sundá závoj a se zavázanýma očima tančí v kruhu svobodných kamarádek. Pokouší se jednu z nich chytit a nasadit jí závoj. Ta, která je polapena, má prý šanci, že se brzy vdá.

Naběračkový tanec

V pokročilé noční době se všichni svatebčané ozdobí hrnci, poklicemi a dalším nádobím a za ohlušujícího rámusení pochodují bytem novomanželů. Prý tak spolehlivě zapudí zlé duchy. A zcela jistě získají respekt sousedů.

Kouzlo zvyků a pověr - Svatební šaty a další pověry

I v dnešní moderní době zůstává v našem vědomí jakýsi romantický smysl pro nejrůznější svatební zvyky z dob našich předků. Jeden z nich se týká například svatebních šatů. I nevěsty 21.století je před svými nastávajícími schovávají tak, jako by šlo o státní tajemství. Dříve se totiž nevěsty obávaly, že se stane velké neštěstí, když ženich uvidí jejich svatební šaty před svatbou. Dnes o má být spíše překvapení.

Kolem svatebních šatů se však točí mnoho dalších mýtů. Mimo jiné bylo zapovězeno, aby si nevěsta šila šaty sama. „ Kolik píchnutí jehlou, tolik slz,“ říká jedno staré přísloví, které i švadlenky nutí k tomu, aby na své svatební šaty nesáhly. Svatební šaty neměly být dokonce ani hotové příliš brzy. Podle starého zvyku se totiž měly šít, zdobit a vyšívat až do dne svatby. Není však vůbec jednoduché tak přesně se trefit. Existuje ale malý trik. Stačí opominout jeden doplněk, třeba mašli, nebo růžičku, a ráno před svatbou je rychle došít. Staré pověry říkají, že když švadlena dokončí šaty v den svatby, nebo na nich udělá nějaké úpravy, nosí to prý štěstí. Tím vším by měly být špatné vlivy odehnány a víra ve štěstí mladého páru nastolena. Chce-li si však nevěsta své štěstí pojistit, může si nechat do lemů šatů zašít haléř, či schovat drobnou minci do boty. Prý si pak udrží pozitivní síly na své straně.

Možnost ovlivnit svůj osud zajímá lidi snad od nepaměti. Strach, že by se jim zlí duchové a strašidla mohli lepit na paty nebo se otáčet kolem osudu, je pobízel skoro k bláznivým nápadům. Totiž všechno,co učinila nevěsta, ženich, jejich rodiny, přátelé i svatební hosté, mělo následky- v pozitivním i negativním směru. A tak se všichni věnovali zvykům, které odháněly špatné vlivy. K ochraně před zlými duchy měl například sloužit závoj jako smysl neposkvrněného panenství. Ani roztomilé družičky nejsou na svatbě jen pro ozdobu či proto, aby nevěstu odvedly k oltáři. Jejich hlavním úkolem je odvést pozornost nepřejících duchů, proto mají být oblečeny podobně, jako nevěsta. Také to, že před svatbou vždy dělala celá vesnice neuvěřitelný rámus (dnes jsou to plechovky tažené za autem či hlasité troubení), mělo svůj význam. Úkolem celého toho rozruchu bylo vylákat zlé duchy za určitou hranici. Co nám ale zůstalo nejvíce v podvědomí, jsou především zvyky přinášející štěstí, protože obsahují sladký slib, že vše zlé odejde pryč. A jistě také proto, že mnohé jsou krásné na pohled a bývají ozdobou svatby. Například malé dívenky s košíčky plnými okvětních lístků. Ty podle pověry přinášejí štěstí, plodnost a hodně potomků, když rozsévají před průvodem svatebčanů jdoucích z kostela barevné lístky na zem. Kolem malých dětí se vůbec točí velká pozornost. Pokud při svatební hostině sedí nevěstě malé dítě na klíně, znamená to, že se bude brzy těšit z potomstva. Pojistit to můžete tím, že na střechu domu, ve kterém novomanželé žijí, umístíme kočárek. Ten, kdo si váží síly měsíce a věří v ni, jistě si rád určí termín svatby. Říká se, že když měsíc přibývá, tak se nevěsta se ženichem brzy dočkají děsí a stálého štěstí. Pak je tady ještě dort, ani ten není při svatební hostině jen kvůli mlsným jazýčkům . I když tomu možná nebudete věřit, právě dort symbolizuje plodnost. Při jeho porcování si dávejte pozor! Říká se, že kdo bude mít při porcování dortu ruku navrchu, bude mít v manželství navrch.

 Při svatebních zvycích jde víra s pověrou ruku v ruce. Rozhodnout o tom, který zvyk je seriózní a naopak , je těžké. Každý pár si musí vybrat sám, nakolik bude svatba tradicemi ovlivněna. Ovšem jednoho zvyku se nevzdá nikdo, a to výměny prstýnků.  Tento akt odjakživa symbolizuje „neodvolatelnou“ volbu partnera. Navzdory všem řečem o zvycích, pověrách a tradicích není nikdy na škodu, když ženich zásadně neřídí vůz, kterým jede na obřad (už z bezpečnostních důvodů, kvůli nervozitě), na cestě do kostela se nikdo nesmí otáčet, hledí se dopředu a na svého vyvoleného… Některá pravidla možná skutečně slibují vaši budoucnost pod šťastnou hvězdou. Při obřadu se určitě podívejte na svíčku. Ta prý vypovídá hodně o vašem manželství. Klidný plamen znamená poklidný život, mihotavý plamínek naopak bouřlivý vztah. U svatební tabule by také neměly být žádné nevyužité židle. Nelámejte si hlavu s počasím. Jasné slunce na obloze nemusí být vždy jas ve vašem životě. Pár kapek deště naopak přináší do manželství blahobyt a bohatství. A když mohou ronit slzy nebesa, pak nevěsta určitě také.

A ještě něco ke svatebnímu oblečení podle tradic a pověr. Bude-li  mít nevěsta na sobě v den svatby něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého, pak už nebude v silách žádné černé síly ani zlých duchů přichystat vám a vašemu muži špatné časy. Nakonec zbývá poslední úkol. Všechnu tu radost předat dál. Jak ? No přece svatební kyticí. I když nikdo ve skutečnosti nevěří, že první, která ji chytne, bude stát jako další před oltářem, stejně se všechny dívky pokoušejí jí chytit.     

Znáte svou roli ?

Víte co byste měli během svatebního dne udělat? Nejen nevěsta a ženich mají své předem stanovené role, ani ostatní by se neměli přijít jen bavit. Proto, aby byl průběh svatebního dne co nejhladší, jsou rozděleny povinnosti i mezi nejbližší novomanželů. Tradice ovšem ustupují, zvyky se liší i regionálně a tak je dnes průběh svatební oslavy mnohem svobodnější. Jen několik věcí zůstává pevně dáno- v pravou chvíli vyslovit „Ano“ a vyměnit si vzájemně prstýnky. Následující povinnosti berte tedy jako nasměrování, jak celý den zorganizovat a mezi zúčastněné rozdělit jejich úlohy.

Otec nevěsty

Zažívá v tento den opravdové trauma. Přeje své dceři snad nejvíce štěstí ze všech lidí na světě, ale současně mu ochranářský instinkt brání odevzdat jeho milovanou holčičku jinému muži. Udělat to však musí, a to doslova. Bývá to totiž nejčastěji on, kdo přivádí nevěstu k oltáři a tam jí předává čekajícímu ženichovi.                                         Dříve bylo také samozřejmostí, že otec nesl veškeré náklady na svatbu. Dnes toto pravidlo neplatí, většinou oba partneři vydělávají  a oslavu podle svých představ i sami hradí. Pro mnohé otce nevěst však zůstává otázkou hrdosti přispět dceři přinejmenším podílem na výdajích,  a tak bývá nejlepší se předem dohodnout o rozdělení financování.   Pro nesmělé muže bývá obávanou součástí role otce nevěsty očekávaný první přípitek a proslov novomanželům. Svatba dcery se však nekoná, aby byl otec trápen, a pokud se na promluvu opravdu necítí, může přenechat své místo jinému. Posledním obvyklým úkolem, už veselejším, je, že s matkou nevěsty, případně ženicha, zahajuje sólem tanec pro rodiče. Ale to až po tom, co si zatančí s nevěstou.

Otec ženicha

Je hrdý na svého syna. Dříve patřila příprava svatby rodičům nevěsty, kteří byli i hostitelé, a proto otec ženicha nemá žádnou tradiční roli. Po domluvě s rodiči nevěsty se však může podílet na výdajích. Častokrát s potěšením pronese slavnostní řeč. V mnoha zasedacích pořádcích je jeho místo vedle nevěstiny matky.

Matka nevěsty

Společně s nevěstou se jako jediná současně raduje i chvěje obavami. Svatba dcery v ní vyvolává vzpomínky na vlastní vdavky a vše prožívá jakoby ještě jednou. Přirozeně si přeje hladký průběh celého dne a snaží se pomoci. Právě proto, že svatbu dcery prožívá víc jak kdokoliv jiný a od narození své holčičky se nad tímto okamžikem občas tajně zamýšlela, mohou její představy narazit na přání páru. Její role je nebezpečná tím, že linka mezi vítanou pomocí a nepřiměřeným vměšováním je velmi tenká. Přesto zůstává první a nejdůležitější poradkyní snoubenců, obzvláště nevěsty. Častokrát je to právě ona, kdo si najde čas pomáhat s výběrem těch nejkrásnějších šatů, ale vítaná je i její rada při sestavování seznamu hostů či volbě slavnostního menu.

Matka ženicha

Budoucí tchyně. Pro mnoho nevěst je matka jejího partnera někdo, koho se trochu bojí. Otce ženicha nedalo práci uchvátit šarmem, ale matky se na své budoucí snachy dívají vždy mírně kriticky. Chtějí být ubezpečené v tom, že se jejich chlapeček ocitá v těch nejlepších rukou. A zde se může skrývat počátek velkého konfliktu. Proto je nejdůležitější úlohou tchyně přesvědčit snachu o svém respektu a ujistit ji, že je v rodině vítána. Nejlépe se ledy prolamují v době před svatbou, kdy se při společných večeřích nebo odpoledních kávičkách setkávají dvě ženy, které znají ženicha nejlépe- jak dobré téma k rozhovoru! Matka ženicha však také může pomoci při tvorbě seznamu hostů, zasedacího pořádku a jiných koordinačních činnostech.

Svědkové

Musí se podepsat ! v opačném případě je sňatek neplatný. Podmínkou je plnoletost a platný občanský průkaz. Výběr svědků bere málokdo na lehkou váhu, pro mnohé z přátel ženicha i nevěsty to bývá velkou ctí. Rozhodně by to měla být osoba blízká, často se svědky stávají i sourozenci. Jejich úloha bývá při každé svatbě jiná, každopádně však nekončí podpisem. Už v období před sňatkem to jsou oni, kdo pomáhají s organizací rozlučkových večírků, ale jejich nepostradatelnost se ukáže zejména v den D. Svědkyně nevěsty, nejčastěji dlouholetá přítelkyně, je od rána k dispozici nevěstě, pomáhá při oblékání, zná scénář dne a dohlíží na něj. Má na starosti nouzový kosmetický kufřík, který kromě líčidel obsahuje kapesníky, punčochy, lak na vlasy a podobné nezbytnosti. Má jej stále po ruce, zachovává si jasnou hlavu a neztrácí přehled o situaci. Díky tomu je posléze i vítanou informátorkou nevěsty o událostech, kterých si ona sama neměla v množství společenských povinností čas všimnout.                                                                   Svědek ženicha se musí postarat o to, aby ženich nezaspal a nepokoušel se pak svou úprav stihnout za patnáct minut. V hlavě má seznam, na co nezapomenout, například na prstýnky, a uvědomuje si, že i ženich je v tento den mírně „mimo“. Snaží se být pomocnou rukou. Chybí-li na svatbě družba či svatební organizátor, tak je to on, kdo společně s matkou nevěsty hlídá hladký průběh dne. Nezřídka také pronáší přípitek.

Družba

Má vše pod kontrolou. Organizuje vše před i v průběhu slavnosti. Na vesnicích bývá tato tradiční funkce zachována, ve městech ji nahrazují svatební poradci- profesionálové. V každém případě jsou tito lidé pro všechny zúčastněné obrovským ulehčením.Před svatbou pomáhá páru s výběrem místa a stylu obřadu, má přehled o nabídkách salonů, květinářství, fotografů, autopůjčoven… Stará se, aby každá představa snoubenců byla splněna. Na oslavě samotné pomáhá s usazením hostů, domlouvá se s personálem restaurace, organizuje zábavu a mnoho dalších nezbytných činností, které by jinak bránily bezstarostné náladě některého ze svatebčanů.   

Družičky

Matou zlé démony. Pokud chcete mít svatbu opravdu ve velkém a tradičním stylu, nesmíte na ně zapomenout. Družičky by měly být stejně staré jako nevěsta, svobodné, oblečeny v podobném stylu, avšak ne v bílém. Ve svatebním průvodu jdou před nevěstou a pletou tak duchy, kteří při pohledu na krásné ženy nepoznají tu pravou. Na zmýlení démonů postačí dvě družičky.

Květinové děti

Rozhazují květiny. Máte v rodině čtyř až osmileté děti, které by se rády podílely na slavnostním obřadu? Využijte jich. Vytvoří malebnou atmosféru, když při východu z kostela kráčí před novomanželi a rozhazují celé květy nebo okvětní lístky růží. Každé z dětí by mělo mít svůj vlastní košíček. Zejména pro holčičky bývá čestné splnění této funkce nezapomenutelným zážitkem a vám pomohou vytvořit opravdu romantickou atmosféru. Malé děti můžete také pověřit úkolem nést nevěstě vlečku šatů. Jen dejte pozor, aby děti nebyly na takový úkol příliš malé a dokázaly jej zvládnout.  

ZPĚT